Kování čepelí

20.12.2008 16:26

 

Ke kovařině jsem se dostal z čistě praktických důvodů poté,co mne přestalo bavit vybrušování čepelí ze starých per.Ačkoliv jsem jako učeň v První Brněnské kdysi prodělal kovářskou praxi,neměl jsem v počátcích moc velký vědomí jak na to.Zkoušeli jsme tenkrát s kamarádem všemožný materiály,byl kovář a měl k dispozici buchar,začali jsme s čepama do buldozerových pasů a nakonec jsme skončili u oškrtů,byla to doba,kdy se oškrtů do sbíječek všude válelo spousta ,no a nakonec jsme tomuhle materiálu zůstali věrní. Oškrt do sbíječky materiál 19 452. má totiž tu výhodu,že je samokalitelný,čili může se ohřívat,kovat a je to pořád poměrně pružný a hlavně nesmírně houževnatý materiál.Touto cestou jsem se nakonec vydal už z toho důvodu,že nemám kalící pec,čepele kovu ručně,pravda je,že je to poněkud fyzicky náročná činnost ale jak já říkám ,“pěkně se u toho vymlátím“,pak samozřejmě následuje výbrus a leštění.Než je taková čepel na světě trvá to zhruba 16.-20.hodin ale výsledek si myslím stojí za to.

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode